Yesterday is a history, tomorrow is a mystery.
 Dnešní svět zapomíná oceňovat výjimečnost.

 

Tvůj odchod, mi toho možná dal víc, než tvůj příchod . .

23. srpna 2013 v 2:35 | Kate. |  Diary..
Všechno zlé je k něčemu dobré.

V životě bych nevěřila, jak je těhle 5 slov pravdivých. Když jsme se před půl rokem (nemůžu uvěřit tomu, že už to bude půl roku) potkali, nikdy bych nevěřila, že dalších skoro 5 měsíců na tebe budu čekat a myslet si, že se vrátíš. Ty 2 měsíce s tebou ze začátku byly nejlepší 2 měsíce jaké jsem zažila, vídali jsme se docela často, užívali jsme si spolu ty chvíle. Řekl si mi tolik věcí a donutil si mě svým pohledem a úsměvem jim věřit. Bože, jak jsem byla naivní. Osud, máš mě rád, chceš přijet, tolik vět bych ti mohla zopakovat slovo od slova, protože se zaryly v mé paměti. Jedno je ale nesmírná pravda, nikdy si se nevyjádřil nijak důležitě o tom, že pro tebe třeba něco znamenám. Čekala jsem od tebe něco víc, ne v tom smyslu, že to začneš brát vážně, ale v tom, jak se ke mně budeš chovat líp, upřímně. Ale čekala jsem toho od tebe až moc, tak moc, žes mi nakonec nemohl dát ani to málo.

Byla to moje chyba, vím to.

Kdybych si nevysnila něco, co se reality nedotýkalo ani tím nejmenším drobečkem, mohlo být všechno v pořádku. Mohla jsem si to uvědomit už na začátku z toho, cos mi naznačoval, ale já to neviděla, protože jsem to zkrátka vidět nechtěla, což mě teď mrzí, protože bychom si ušetřili několik měsíců těch problémů. Víš co mi ale vadilo nejvíc? To, jakým způsobem si tohle celé řešil, přestal si komunikovat, odepisovat, dělal si, jako bychom se snad ani neznali. Vážně? Za tolik jsem ti stála? Za ticho? Jsem zhnusená, ne z tebe, ale ze sebe, že jsem si zbytečně namlouvala, že pro tebe něco znamenám, že mě máš třeba trochu rád. Kdybych tě tenkrát nezastavila a nevynutila jsem si, žes mi do očí muset říct, že mě nechceš, do teď bych doufala, že se vrátíš a řekneš mi, že se mnou chceš být.

Naivita, naivita, naivita, naivita...
"Věřím na osud, že nás dal dohromady."
"Nechci tě.!

Tak hrozně moc si mě toho naučil, a za těch 6 měsíců ti mohu říct jen jediné slovo DĚKUJU! protože si mě posunul o několik kroků dopředu a to neudělal nikdo, zase si mě naučil ničemu a nikomu nevěřit, neohlížet se, nečekat, nedoufat. Takže si mi vlastně provedl službu, víš, nebudu na tebe vzpomínat ve zlém, protože si mi toho dal víc, než kdokoliv jiný. A nikdy ti nebudu moct přát něco zlého. Vždycky budeš ten, který mi dal ty nejhezčí a ty nejhorší chvíle, vzpomínky, pocity, a za to si tě vážím ! A Všechno zlé je k něčemu dobré? to je pravda, protože jsem si uvědomila na čem a na kom mi doopravdy záleží, uvědomila jsem si kolik jsem udělala chyb a jen díky tobě jsem se jednu z nich pokusila napravit a ono to vyšlo, sice to není dokonalé, ale vyšlo to. To nejlepší co se mi mohlo stát. Takže ještě jednou, ti děkuju. Myslím na tebe, žij v míru.

K.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama