Yesterday is a history, tomorrow is a mystery.
 Dnešní svět zapomíná oceňovat výjimečnost.

 

Říjen 2013

Dva lidi, kteří tvoří můj život.

13. října 2013 v 10:18 | Kate. |  Diary..
Člověk vždy okolo sebe řeší strašně moc lidí, přátele, nepřátele, kolemjdoucí, lidi, co se mu líbí nebo nelíbí, nové, staré a přitom zapomíná, že nejdůležitější lidi v jeho (našem) je rodina, tím spíš rodiče. Každý si pod tímhle pojmem 'rodiče' představí něco jiného, někdo 2 lidi, které má doma a s kterými žije a někdo zase lidi, kteří mu jen rodiče tvoří, protože nejsou vlastní, ale dávají mu stejnou nebo ještě větší lásku jako by byli. Nebo jen 1 člověk, jen máma nebo táta, ale to úplně stačí.

Bez ohledu na to, jsou to ale nejdůležitější lidi v našem životě a když mi to občas přijde jako samozřejmost je mít doma, není to samozřejmost. Nic netrvá věčně a nikdy nevím, co se může stát. Nemyslím na to zlé, ale špatné věci se dějí a já vím, že je nedokážu ovlivnit. Většinou, když něco potřebuju a nikdo nemůže - nebo spíš nechce, máma i táta jsou tady pro mě vždy, v jakémkoliv ohledu a vždy, když něco potřebuju oni neváhají vstát a pomoct mi, i když jde třeba jen o tu nejmenší maličkost.Včera večer jsem byla pryč, s kamarádkou jen tak myslela jsem si, že to bude skvělá noc, ale nebyla, ona byla mezi svými a náš plán odkládala až z toho najednou nebylo nic. Cítila jsem se strašně, nevím, prostě jsem měla ten pocit, že chci okamžitě pryč a jediný, kdo mi pomohl byla právě máma.

Člověk, který někdy jakž takž čte třeba můj ask ví,že s mámou nemám zrovna jednoduché vztahy, protože si v několika věcech nerozumíme, no dalo by se říct, že ve většině věcech a hodně spolu bojujeme, s mojí mámou je to složité a se mnou taky, protože každá z nás musí mít poslední slovo a to tvoří ten problém, a i když mám někdy pocit, že chci, aby odešla, protože už to s ní nemůžu vydržet, vím, že jí mám ráda tak, jako nikoho. Je to osoba, která mě miluje i přesto všechno a já miluju ji. S tátou vycházím líp, je to taková moje kamarádka :D To on ví všechno, co se týče kluků, kamarádek, aktuálních problému a řeší to se mnou, děláme si z toho srandu a zkrátka je to on, kdo je v naší rodině ten pohodář. Rodiče jsou prostě takové 2 protipóly.


Nedávno jsme se ve třídě bavili s učitelkou, ona je zastáncem toho, že si člověk svoje rodiče vybírá sám a já tomu věřím taky, z nějakého důvodu jsem si vybrala právě ty svoje a taky,že jejich duši si vyberu i v příštím životě, ať už třeba jako manžela a sestru, nebo jako syna a tátu, je to jedno., zkrátka se mnou budou znovu. A ano, věřím na reinkarnaci. A i když je to občas vážně těžké a přemáhám se jít domů a někdy mám dokonce i pocit, že bych mámu vyměnila, tak NEVYMĚNILA. Nevyměnila bych ani jednoho. Protože to jsou lidi, kteří tvoří můj život a učí mě a jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré, tak i ty hádky jsou určitě k něčemu dobré.

Proto neber svoji rodinu jako samozřejmost, jsou to lidé, které ti už nikdo nenahradí. A nikdo ti nedá takovou lásku jako oni, na nikoho se nebudeš moct tolik spolehnout, a nikdo ti nedá znovu tolik šancí, když je zklameš.

Díky za pozornost, K.