Yesterday is a history, tomorrow is a mystery.
 Dnešní svět zapomíná oceňovat výjimečnost.

 

Březen 2014

Rozhodni se... Život žij nebo prožij.

29. března 2014 v 20:17 | Kate. |  Diary..
Slyším různé názory na to, co je v životě nejtěžší. Jednou je to najít pravou lásku, jindy být šťastný, nebo třeba najít pravé přátele. Ano, tohle všechno je neskutešně těžký, ale to nejtěžší je vědět, co chceš. Je milion věcí, které můžeš mít, je milion lidí, kteří chtějí být tvými kamarádi, je milion zemí, kam můžeš jet, je milion jazyků, kterými můžeš hovořit. Otázkou ale je, co teda chceš? Čím chceš být až vystuduješ? Kde chceš žít? Byt nebo dům?
Vím jistě co chci. Chci být šťastná. Za 50 let se nechci vzbudit a vyjmenovat 10 věcí, které jsem ve svém životě nestihla. Chci vystudovat, chci žít v zahraničí, chci se probouzet vedle někoho, kdo mě bude mít rád a nechci vilu, chci normální dům s obrovskou zahradou. Chci mluvit španělsky a chci, aby ten můj vysněný dům byl na Novém Zélandě. Je strašně moc věcí, o kterých vím, že je chci, ale až jednou....
Co chci vlastně dnes? Najít svojí druhou půlku? Někdy ano, někdy ne, je to strašně složitý. Život nás tlačí do rozhodnutí, u kterých nevíme, jakou možnost si vybrat, ale vlastně nemáme čas na to, abychom vybírali srdcem. Vždy vybereme to lehčí, to, s čím se nenadřeme a co budeme mít hned.

Vždycky jsem chtěla rozdávat štěstí. Ale pochopila jsem, že štěstí nemůžu rozdat, protože ani já sama nejsem úplně šťastná. Došlo mi, že moje štěstí mi proplouvalo mezi prsty jen díky tomu, že jsem čekala na jedno rozhodnutí, na které čekám už 2 měsíce. Jen tohle mě drží a drželo zpátky. Nechci se každé ráno probouzet s otázkou, jak dlouho to ještě bude trvat, jak dlouho si ještě počkám, jak dlouho ještě ten člověk nebude vědět co a jak.
Jsem člověk, co si jde za cílem, ať je blízko nebo daleko. Ale někdy je prostě správnější se toho cíle vzdát, než aby mě brzdil. Pochopila jsem, že už dál čekat nechci a nemůžu.
Hodně lidí se trápí pro lásku. Ale víte, na lásku máme celý život.... Celý život máme na to najít partnera a žít s ním, opravdu pro to chceme žít už teď? Tak brzo?
Konečně jsem se rozhodla pro to, co chci TEĎ. Chci žít sama pro sebe, ne pro druhého. Ať už je to sebesobečtější, já se toho nevzdám, protože vím, že tohle rozhodnutí je to nejsprávnější. A nechci se snažit o něco, co vlastně ani nemá svou cenu. Až to přijde, tak to přijde. Jsem moc mladá pro tohle všechno, pro čekání, pro vzdávání se něčeho.
A vím, že zítra až se vzbudím, už si nebudu klást tu otázku: 'Jak dlouho ještě?' Ne, zítra se vzbudím a budu vědět, že už na nic čekám, že ten den je jen a jen můj a ne někoho jiného. A víte co? Jsem za to ráda.
Ti, co mají lásku a věří jí, těm to přeju, je to to nejkrásnější na světě a když už ji máš - za žádnou cenu se jí NEVZDÁVEJ. Pokud na lásku čekáš, jsi nešťastně zamilovaný nebo tě něco brzdí, stoupni si před zrcadlo, řekni si na co čekáš a co ti brání. Pokud se budeš usmívat, nevzdávej to. Pokud se usmívat nebudeš, zahoď to za hlavu. Je tu nový den, den, kdy můžeš změnit cokoliv ty chceš. Změň to, co ti vadí a nedovol, aby ses měnila pro někoho, kdo si toho nejspíš stejně nevšimne.

Jdi a udělej něco pro sebe, protože to je to nejlepší. Rozhodni se, co chceš. Jestli chceš strávit další den čekáním na něco nebo někoho a nebo chceš udělat nějakou bláznovinu, která z tebe aspoň na okamžit udělá šťatného člověka. Protože život je o tom radovat se z maličkostí. Život žijeme a nebo prožíváme.
Díky za pozornost, K.


Dá se to vyjádřit jen jedním slovem... LÁSKA

5. března 2014 v 19:56 | Kate. |  Diary..
'Vím, že tím ubližuji jí, také sama sobě a ani pro něj to není lehké. Jsem si vědoma i toho, že to dřív nebo později ublíží všem kolem, není to správná věc. Myslela jsem, že to dokážu ovládnout. Ale nemůžu ovládnout svoje city. City k němu. Miluji ho. Miluji ho, tak strašně moc, že nedokážu podniknout vůbec nic, co by nás oddělilo. On dělá můj svět lehčí a barevnější. Díky němu vím, co chci. Jeho podpora a jeho oči jsou pro mě vším. S ním se cítím silná. Vím, že ho má ona a já jsem ta druhá, ale můj život bez něj by byl jako tma a on je moje světlo.
Každý den si kladu otázky, kdy se to provalí. Miluje ji, ale miluje i mě a já zase miluji jeho. Proč jsem tak moc ovlivněna city i když vím, že tohle všechno je špatné. A já to chci tak moc? Oba děláme chybu, která nám ovládá životy, ale zkrátka bez sebe nedokážeme být. Přitahujeme se jako magnety. Cesta nás vždy zavede k sobě aniž bychom to chtěli. Milujeme se. Vím, že to jednou skončí, ale nezajímá mě co bude, nejdůležitější je to, co je teď a teď jsme jen my, my a naše láska a na tom jediném opravdu v tuto chvíli záleží. Nedokážu popsat, jak moc ho miluji a jak moc je pro mě důležitý.
Vím, že tohohle nikdy nebudu litovat, chvil s ním, síly, kterou mi dává. Nikdy nezapomenu na jeho pohled. Nikdy nezapomenu čím vším pro mě je a byl. A i když podvádíme a nedá se to ospravedlnit oba jsme si jisti jen jednou věcí... Právě v tuto chvíli jsme do sebe bezhlavě zamilovaní a to jediné je důležité.'
K.



Nerozhodná.

2. března 2014 v 13:23 | Kate. |  Diary..
Celý život je o lásce. Z lásky se narodíme, provázeni láskou žijeme, až ji sami začneme porožívat. Díky lásce jsme šťastní nebo nešťastní. Pro ní žijeme i umíráme. Je to něco nenahraditelné, co pro nás znamená vlastně vše a zkrátka se nedá za nic vyměnit. Mělo by to být v našem životě opravdu to nejdůležitější? Poslední dobou opravdu hodně přemýšlím o tom, jestli chci, aby se celý můj život točil jen kolem lásky, ano, samozřejmě je hodně důležitá, ale má to byt to nejhlavnější, to nejdůležitější?
Než přijde opravdová láska, chci bezstarostný život, který si užiju. Chci milion zážitků, vzpomínky. Chci pocit, kdy budu vědět, že mám na co vzpomínat a ne, že si uvědomím, že jsem celý život jen na něco čekala.
K.