Yesterday is a history, tomorrow is a mystery.
 Dnešní svět zapomíná oceňovat výjimečnost.

 

Červen 2014

Tentokrát bez chyb.

26. června 2014 v 18:41 | Katerine. |  Diary..
Poznala jsem kluka, nebyl ničím výjimečný, byl a je jedním z mnoha. Po nějaké době jsme se víc sblížili, byl pohledný a měl něco, líbil se mi, ale neznamenalo to nic víc.
Byl hodný, uměl na holku zapůsobil, asi zkušenosti? Zkrátka věděl jak na to. Nebyly v tom žádné zvláštní pocity, bylo to přátelství smíchané nejspíš s chtíčem?
Rozuměli jsme si a zároveň jsme se nemohli snést. Každý den několik hádek, které střídaly hezčí a milejší chvíle. Potom jsem ho začala vnímat jinak, byl jiný. Začal upřímností, která je dobrá a důležitá, za to si ho vážím. Ovšem s upřímností přišla pravda, kterou jsem vlastně celou dobu věděla. Chtěl po mně, abych se stala jeho peřinou, s kterou by se přikryl vždy, když bude potřebovat nebo když mu bude obyčejná zima. O nic víc něšlo, nikdy. A tak jsme se pořád hádali a hádali a já měla jen krok k tomu se opravdu tou peřinou stát. Jednak kvůli chtíči, jednak asi proto, že jsem si na sekundu setiny chtěla myslet, že mě potřebuje. Možná jsem se na chvíli potřebovala cítit chtěná?
Každopádně mi ten kluk dával znát, že jsem jen na ''záskok''. Ve skutečnosti totiž miloval nebo měl rád jinou. Tou se nebojil prezentovat, se mnou to bylo jiné. Nikdo to samozřejmě nemohl vědět, ale naše okolí není hloupé, protože naši kamarádi zkrátka nejsou blbí, jak si nejspíš myslel on a na chvíli i já.
Díky bohu, jsem si na poslední dobu uvědomila, že nechci aby se tohle dělo. Jak si mě může kluk vážit, když si sebe nevážím já sama a když o sobě občas sama pochybuju? Občas si říkám, že fakt není fér jak mě kluci berou, ale pravda je taková, že to není jejich vina. Je to jen moje vina. Respekt ostatních si zasloužíš až se teprve začneš respektovat ty sama.
Nemůžu a ani nechci dovolit, aby mě někdo další někdy bral tak jako tenhle kluk. Jako samozřejmost, jako ''něco'' co má jisté bez námahy.
Jak to tedy bude? Nemluvíme spolu, jelikož jak jsem řekla, skoro spolu neumíme mluvit normálně. On má stále srdce jinde a já mu peřinu nikdy jen tak nezahřeju. Ale je to zvláštní pocit, ztratit někoho nebo něco, co jste nikdy vlastně ani neměli. Ale co, je to další zkušenost. Jen je škoda, že z tak hodného kluka se stal někdo takový, že na kamarády je ten člověk jiný a slečnu, pokud ji opravdu nemá rád, bere jako samozřejmost, jsou to 'krásné' dvě tváře.
Tak tě přeju štěstí, ale u mě rozhodně nepochodíš, puso. :-)
Díky za pozornost, K.


Nenávist x Výjimečnost

15. června 2014 v 15:46 | Katerine. |  Diary..
Každý den si uvědomuju, jak víc a víc žiju v komunitě nenávistných, závistivých, nepřejících lidí, kteří se ze všech sil snaží zhatit sen někomu jinému, kdo si za ním jde jen proto, že oni na to nejspíš nemají. Poprvé jsem si toho začala všímat s přicházející slávou Justina Biebera. Lidé ho nazývali, buzerantem, holkou a bůj ví čím a proč? Protože ještě nemutoval? Protože měl delší vlasy? Je zajímavé, že jakmile se z něj stala hvězda a jeho úspěšnost rostla, začalo se podle něj inspirovat více a více kluků. A abych pravdu řekla podle mě, kdyby on nepřišel, tak 70% kluků nevědí pojem slova styl, neumí se upravit a ani nemají potřebu se o sebe starat.
A proč se holkám tak vlastně líbil? Nejen kvůli slovům, kdy se nestyděl za své kořeny, čím se stal, ale zároveň i za to, kým byl a kým je.
Holky obdivovaly to, jak zpívá ale i to, jak se oblíká. Jelikož jemu nebylo jedno, co si obleče, ale staral se o sebe. A co jsme z něj udělali my? naše komunita? udělali jsme z něj buzeranta aniž bychom chápali, čím si prochází.
Až se jednoho dne po našem tvrdém náporu změnil - ostříhal se, narostly mu svaly, začal brát drogy, tetování, holky, dokonce i mutoval a hlas neztratil, naopak se z něj stalo to, co jsme z něj udělali my.
A teď? opět ho odsuzujeme a za co? jako holka už dávno nezpívá, není vyhublý právě naopak, ostříhal se a zbavil se dlouhých vlasů. Teď ho odsuzujeme, že neunesl slávu a že se z něj stala další naturální hvězdička, co neví jak utratit dolary a tak fetuje.
Ale to není tím, že by neunesl slávu, je to spíš tím, že neunesl nápor, který na něj byl kladen každý den. Výhružky. Boj o život. Nenávistné dopisy. Napadení.

Už jen na něm pozoruju jak ohromně hnusná komunita jsme a nejhorší je, že ano, musím napsat 'jsme' jelikož my jako Češi jsme nejvíc nepřející a nenávistný národ. Nikde na světě to není tak hrozné, nikde na světě netvoří nenávist a závist 90% naší osobnosti. Kde pokora a úcta? Ten kluk toho dokázal za měsíc víc, než my jako národ dokážeme za celý život. A je přímo nechutné pozorovat, jak místo uznání je znehodnocován a odstuzován. Je mi z naší komunity vážně špatně. Všichni bychom se měli stydět.
Jako holka pro mě není chlap s horou svalů a vyholenou hlavou, takového se možná občas budu spíš i bát než aby se mi líbil. Pardon, ale každý holt nemá stejný vkus.
Holka má podpatky a je děvka. Proč? Protože se nebojí toho, čeho se bojíš ty a to je ukázat něco originálního, co se jen tak nevidí.
Dnes to sleduju např. na Adamu Mišíkovi. Lidé o něm říkají, že dělá ostudu svému otci, cože? a to jako proč? Jelikož produkuje jinou hudbu než se třeba líbí tobě? V tom případě ty děláš ostudu své mámě, protože si vezmeš jinou barvu trika než by ona chtěla. Je to na to samém principu. Tohle celé je blbost.
Pokud se člověku něco nelíbí a je aspoň trochu chytrý, tak si toho nevšímá, nekomentuje to a jde dál a dělá nebo poslouchá to, co se mu líbí.

Blbý komentuje, chytrý argumentuje a nejchytřejší mlčí.
Respekt je to nejlepší, co můžeš druhému dát.


Takže nejen že jsem jako národ závistiví a nenávistní, my jsme ještě k tomu vastně hloupí, jelikož si neuvědomujeme podstatu života. Že raději někdo zpívá a netráví čas v posilovně přece není důvod k tomu, aby ten člověk byl odsuzován. Měl by být respektován.

Abych pravdu řekla, z tohohle důvodu se stydím za to, že pocházím z Česka. Stydím se za svůj nároz a za přednosti, které vyznává jako jsou peníze, oblečení. Dřív každý bojoval za lásku a dnes za to, kdo si koupí lepší kalhoty. Hnus.
Dnešní svět zapomíná oceňovat výjimečnost.

Děkuji za pozornost a omlouvám se za případné chyby, jsem naštvaná a nemám ani chuť se k tomu vracet, K.