Yesterday is a history, tomorrow is a mystery.
 Dnešní svět zapomíná oceňovat výjimečnost.

 

Říjen 2014

Rok a půl, nezastavitelnost času a výjimečnost okamžiku.

9. října 2014 v 16:55 | Katerine. |  Diary..
Už je to rok a 7 měsíců. Z toho 3 krásné měsíce, kdy jsem byla zamilovaná. Poté rok, kdy jsem se snažila zapomenout a nyní 4 měsíce, kdy už pro mě neznamenáš tolik, jako na začátku. 4 měsíce, kdy ses pro mě stal klukem, který ''proběhl'' mým životem a jak rychle si přišel, stejně tak rychle si odešel. Byla to krátká doba, kdy jsem byla díky tobě šťastná a mnohem mnohem delší doba, kdy jsem se snažila smířit se s tvým odchedem, ale během celé téhle doby jsem se hodně naučila.
Dalo by se říct, že si mi dal mnohem víc v té době, kdy si odešel než v té době, kterou jsem mohla trávit s tebou. Je pravda, že si mi dal neskutečně moc zážitků, vlastně nejkrásnějších zážitků v mém životě a ničeho nelituju, ale možná mnohem cennější jsou ty zkušenosti.
Naučila jsem se co je to kouzlo lásky a v čem tkví její důležitost a podstata, co jí dělá nenahraditelnou a tak výjimečnou. Naučila jsem se věci vnímat úplně jinak, všímat si maličkostí. Naučila jsem se být díky tobě o něco lepší?

Je to zvláštní kolik si mi toho dal, ačkoli si ani nechtěl. Co teď? Stal se z tebe člověk, kterého neznám. Oba jsme se změnili jen nevím, jestli ty k lepšímu. 3 měsíce jsi na druhé straně světa. Je zvláštní jak daleko najednou jsi, při tom jak jsem byla zvyklá tě mít hned tady u sebe.
Občas si vzpomenu, vzpomínám... na to, jak si za mnou jezdil, po našem prvním polibku tvoje slova 'No konečně!' To jak si mě vzal zničeho nic za ruku a já z toho byla úplně vedle, jak jsem to nečekala Smějící se To jak jsem tě přemlouvala, aby si přijel a tys napsal, že prostě ne, že jsi s kamarády a že ať s tím nepočítám a najednou jsem přišla a tys tam seděl se slovy 'Co bych pro tebe neudělal.' A je toho mnohem mnohem víc. Jenom to tvoje 'Ahoj Káťo' a úsměv, který jsem tak milovala.
Teď už je to pryč tak dlouho, místo roka a půl to bylo nejmíň 10 let. Skoro si ani nepamatuju tvůj hlas, vůni. Nepamatuju si skoro nic, je to zvláštní, jak je lidská pamět naprogramovaná k tomu, aby tak důležité maličkosti pomalu mazala a zapomínala.
Z kluka, který byl nejdůležitější si se stal klukem, který neznamená skoro nic. Vždy tě budu mít ráda, vždy tam bude něco výjimečného.
Proč lidé zapomínají tak rychle na ty, kteří pro ně byli nejdůležitější? Každá ztráta má v sobě ale něco důležitého, nového, nepoznaného.
Každý člověk, který vstoupí do našeho života nám dá dar, který si sebou neseme už navždy, je jedno co to je, ale nejlepší na tom je to, že už nido nikdy nepřijde s tím samým.

Tohle je místo, kterému dávám zkušenosti, pocity a vzpomínky, možná se v tom najdeš, možná ne, snad ti ale každý článek přinese něco, nad čím se zamyslíš, xoxo K.