Yesterday is a history, tomorrow is a mystery.
 Dnešní svět zapomíná oceňovat výjimečnost.

 

Listopad 2014

Představa a realita

30. listopadu 2014 v 11:06 | Katerine. |  Diary..
Nejhorší je, když něco chceš, ale přitom moc dobře víš, že to mít nemůžeš. A tak se různě utěšuješ, hledáš sebemenší náznaky toho druhého, říkáš si, že třeba časem, jen když budeš mít pevnou vůli. Že stačí vydržet, být trpělivá. Ale přito víš, že je to bez šance, už od samého začátku.
A postupem času poznáváš toho člověka, se kterým sis myslela, že máš šanci. Začínáš ho chápat, víš jaký je v určitých situacích a začínáš i vidět, kde je pravda, že vy dva nikdy spolu nebudete. A najednou si začneš uvědomovat, že jsi jen jeho náhrada za někoho. Nahrazuješ to, co ten dotyčný nemůže mít. Najednou to začneš vidět, tak jak to je, začněš chápat jak to vlastně je. A co ti na to ten člověk řekne? Vymluví se, vymluví se na něco, jen aby nemusel přiznávat pravdu a lže. Jenže ty znáš pravdu, protože za tu dobu znáš i toho člověka, víš jak myslí, jak uvažuje, co vlastně chce. Snažíš se ho k té pravdě přinutit, ale nejde to. Možná, že už ani ten člověk sám neví, kde je vlastně pravda.
A nejlepší je, když ti na závěr řekne, že je vlastně upřímný, že není srab, že věci umí řešit přímo. Jsou to KECY! Kluci se dnes neumí postavit pravdě přímo, bojí se? Čeho? Z dnešních ''vztahů'' se lidi dostávají lží, protože je to pro ně mnohem jednodušší než říct pravdu.
A ten člověk, kterého si měla tak ráda, se ti najednou zhnusí, nechceš s ním mít nic společného, nechceš být v jeho blízkosti, nikde nechceš jeho přítomnost.
Prostě se vedle něj ráno probudíš a víš, že si mu dala všechno, co si chtěla (nemusí to hned znamenat, že si s ním spala), ale víš, že si pro něj jinak udělal všechno a pak se zeptáš sama sebe, co vlastně ten člověk dal tobě? A ta odpověď je tak prostá - nic. Nakonec ti nedal nic výjimečného, nic jiného. Dal ti přesně to, co ti ostatní. Stejně tak, jako láska někdy nestačí. Nestačí ani to, když máš někoho ráda.
Někdy je zkrátka lepší odejít a ujasnit si pravdu, než promarnit čas nad něčím, co stejně není pravda.
Říká se všechno nebo nic, ne? Tak když nemůžu mít všechno, tak raději nebudu mít nic. Nechci být náhrada za nikoho, chci být to, co ten člověk potřebuje a vyžaduje, ne to, s čím si zpříjemní den, protože nemá nic jiného. :-) jak dlouho mi trvalo si to uvědomit.
A ještě jedna věc, važ si lidí, kteří jsou upřímní a jednají zpříma a bez přetvářek. Takových lidí je tak strašně málo. A na vše se dívej reálnýma očima, za ničím si nepředstavuj bůh ví co, nepřemlouvej se - akorát budeš zklamaná, protože představa a realita je uplně něco jiného. :)
Díky za pozornost a hodně štěstí, K.


Výjimečnost, odlišnost.

8. listopadu 2014 v 12:17 | Katerine. |  Diary..
Pravda je taková, že už skoro přes rok nemám inspiraci. Vše, co napíšu nebo co vymyslím pochází z pouhých vzpomínek, protože vzpomínky jsou to jediné, co v tuhle chvíli mám. Nemůžu tvrdit, že jsem toho zažila málo, ale zároveň už vůbec nemůžu říct, že vím a znám všechno. Co se týče lásky, citů bylo toho pro mě zatím dost. Nic neskončilo tak, jak bych chtěla, ale nemůžu si stěžovat na to, jak to je.
Už rok a půl jsem nepocítila k nikomu nic tak hodnotného, že bych se kvůli tomu zastavila na místě a vnímala jen toho člověka. Kluci jsou stejní, nevyjímeční, je to jen klišé. Jednobarevnost, žádná kreativita, výjimečnost, odlišnost. Kluci se chovají podle toho, co je zrovna v trendu. Hnus.
Znám několik desítek kluků a jen o dvou mohu říct, že jsou odlišní. Nejen chováním, ale i vnímáním, zkrátka jsou něčím jiní. Není to málo? Ano, je a hodně málo.
Dnešní vztahy jsou založeny na kráse a nikdo nemůže říct, že vzhled je něco, co není důležité. Je to mega důležité, nikdo z nás si totiž neumí a ani nemůže představit, že by byl s člověkem, který ho nepřitahuje.
Ano, kluci jsou v dnešní době hezcí (každý krásu vnímá jinak, to je samozřejmost), ale kde mají kluci tu věc, která holku nechá stát s vyraženým dechem na místě, kdy nemůže vnímat nic jiného než toho člověka. Kdy se k němu ve vzpomínkách vrací a i když je to sebedýl, stále cítí ten pocit, kdy ho viděla poprvé.
Znám jen jednoho člověka, který tohle opravdu má, možná je to charisma? Mluvím hlavně o tom, že ten kluk nemusí ani promluvit, stačí když se podívá, usměje se a mně se okamžitě podlomí kolena. Toho kluka znám skoro už 2 roky a můžu s klidným svědomím říct, že se mi ta kolena podlamují pokaždé, když ho vidím. Jeho vyjímečnost není ale jen v tomhle, když promluví, holku donutí poslouchat. Ten kluk má svoje cíle, svoje myšlení, zájmy, je odlišný. A to třeba jen tím, že si uvědomuje, co od života chce a co zásadně nechce. Tvrdě maká na tom, aby toho docílil a absolutně nidky jsem neslyšela, že by si na něco stěžovat. Život bere takový, jaký je a umí si ho užívat. Všechno zlé je pro něco dobré. Za každou špatností vidí světlo, za každým pádem se okamžitě zvedne a nejlepší na tom je, že se nikdy nevzdává.
Nevím co pro vás ostatní znamená výjimčnost, ale pro mě rozhodně tohle vyjímečnost je. Když se totiž podívám na ty desítky ostatních. Kde jsou ambice? Chtíč? Síla? Vytrvalost? Vůle? Odhodlání?
Kde jsou tyhle nejdůležitější vlastnosti, které by měl mít opravdu každý? Ostatní žijí podle toho, co je zrovna v módě. Kluci na párty balí holky, když se jim to povede je to pro ně bod a tím to končí a takhle je to pořád. Nikdo nemá vyšší cíl než dostat toho druhého, soutěžit s ostatními aby byl nejlepší. Tohle je dobré - soutěživost. Jen ji mnoho lidí zapomíná soustředit na to, co je opravdu důležité a využívá ji tam, kde to život nepotřebuje, kde z toho ten člověk má pocit vítězství jen na pár minut.
Rok a půl mě žádný člověk nedokázal ''přimět'' k tomu, abych k němu něco cítila, něco víc, než k těm ostatním. Proto mi dochází inspirace, poslední dobou nemám o čem psát, nemám nic, protože není nikdo, kdo by mi tu inspiraci dokázal dát v takové míře. Ano, ten kluk, o kterém jsem psala nahoře, ale o něm nemohu psát donekonečna. Jeden člověk k inspiraci nestačí. Výhoda člověka je ta, že dokáže k různým lidem chovat různé city, proto je například každá láska zcela jiná.
Proto se ptám - co pro vás znamená krása, vyjímečnost, odlišnost? Co vás na klukovi zaujme jako první? Krása a nebo něco na kráse, ať už to je úsměv, oči nebo pohled. Co vás donutí se do toho člověka zamilovat? Co je pro vás inspirace?
Díky za pozornost, Katerine.