Yesterday is a history, tomorrow is a mystery.
 Dnešní svět zapomíná oceňovat výjimečnost.

 

Únor 2015

Začátek něčeho nového.

26. února 2015 v 18:08 | Katerine.
Ten pocit nervozity, kdy si pročítáš každou SMSku nejmíň 20x, aby ses ujistila, že ji máš správně, že obsahuje vše a i když je dokonalá máš takové ty tendence ji neodesílat? Z různých důvodů, ať už je to nejistota, strach nebo jiný pocit. Bojíš se ho vyrušit, ale zároveň ho vyrušit chceš. Ten moment, kdy víš, že na tebe čeká a jsi nervózní vyjít před barák. Ten pocit, kdy si sedneš do auta a jsi v rozpacích zda mu dát pusu a nebo nedát, na 10 vteřin ztratíš slova a nevíš co říct, ale na tvářit máš jen ten svůj absolutně přiblblý úsměv. Kašleš na všechno a nesoustředíš se na nic jiného, než je on. V tu chvíli, kdy jsi s ním tě nic jiného nezajímá a je ti vše šumák.
Tohle je jsou ty nejlepší pocity něčeho nového, kdy se poznáváte, zažíváte první společné chvíle a jelikož se tak dobře neznáte, nevíte jak se k sobě chovat, co všechno si dovolit.
V tu chvíli ti všechno přijde hrozně malé a soustředíš se jen na něj. Všechny problémy odejdou.
Když se tě dotkne na chvíli nevíš co dělat, jen tak sedíš a pozoruješ jak reaguje, občas ani nevnímáš co říkáš, jen tě fascinuje. Několik hodit strávených s ním je jako pár minut.
Najednou odejdeš a nejsi si jistá ničím, jen tím, že to byla výjimečná chvíle. Občas máš možná pocit, že není podle tvých představ, že mu něco chybí nebo naopak má něco, co si vůbec nechtěla. Něčím ti nevyhovuje, i když je to něco malého, přesto to tam je a ty s tím bojuješ.
Tyhle pocity jsou ty nejlepší, když nevíš do čeho jdeš, nejsi si ničím jistá, jen tím, že on tady je v tuhle chvíli, nevíš, zda tu bude i za pár minut několik hodit, zítra nebo za měsíc, ale v tu chvíli tě to nezajímá. Proti 1 nevyhovující věci bojuje dalších 100 dokonalých. Ptáš se sama sebe co vlastně cítíš a čím víc nad tím přemýšlíš, tím víc si vůbec nejsi jistá.
A víš, že tady nic nepomůže, ani snaha a ani chtíč. Rozhodne a ukáže jen čas. Bojovat s tím se za žádnou cenu nevyplácí. Tak jdi a užij si jeho přítomnost a společnou chvíli!
A až budeš stát nad mobilem a přemýšlet, jestli mu vážně napíšeš - UDĚLEJ TO! Protože i když tomu nevěříš, tohle je jeden z nejlepších pocitů - adrenalin a pamatuj, že SMSkou nic ztratit nemůžeš. :)

Myslím, že k tomu nic víc dodávat nemusím, díky za pozornost, K.



Život nás učí na každém kroku.

3. února 2015 v 12:18 | Katerine. - povídám si sama pro sebe. |  Diary..
Jsou chvíle, kdy se na tebe všechno valí. Nemáš chvíli času a když ano, stejně řešíš něco jiného, než sebe. Ty proudy nejdou zastavit, je toho moc, ale nemůžeš vypnout. Znáš to?
Tvoje tělo si dělá co chce, na stres reaguje tím, že nemůžeš spát a každou minutu přemýšlíš o tom, co uděláš. Nic ti nevychází tak, jak chceš a potřebuješ. Život si s tebou akorát hraje. Není to špatná hra, i když jsi sebevíc unavená, spíš je to založené na tom, že tě učí. Dostáváš hodiny, kdy se stáváš někým jiným, podle toho co děláš a jak se rozhoduješ.
Jsi zahlcená, ať už řešíš milostné, rodinné nebo ostatní záležitosti, ale nejlepší je, když řešíš od každého něco. Nejen, že máš problém s klukem, ale skřípe to i doma a potom řešíš třeba věci ve škole, ať už to jsou známky nebo máš třeba problém s nejlepší kamarádkou. Zkrátka tě to zahlcuje a ty jednoho dne dojdeš do fáze, kdy vypneš.
Buď se vykašleš uplně na všechno a nebo se vykašleš jen na to, o čem si myslíš, že bez toho dokážeš být. Ať už je to kluk a nebo škola, protože nikdo nedokáže být bez rodiny, ať už si říká cokoliv. Rodina je totiž to jediné, co tě v takových situacích drží. I když ti to občas jde proti srsti, když se tě někdo na něco zeptá nebo když s tebou chtějí rozebírat tvoje problémy, ale snaží se ti jen pomoc a téhle pomoci VYUŽIJ!

Poslední dobou se snažím uspět v mnoha věcech. A mám pocit, že mi nevychází ani jedna. Je toho zkrátka moc a přijde mi, že ať se snažím jak se snažím, jen proplouvám, nic nedělám na 100%.
Moje úžasná třídní profesorka mi před týdnem řekla jednu úžasnou a prostou větu, na kterou bych zapomněla a i když je tak obyčejná, ve své obyčejnosti skrývá tolik síly: Pokud nejde o život, tak jde o úplné nic!
Nedokážu ani popsat, jak mě tohle nakoplo, slyšet něco jiného, než dělej, to zvládneš. Najednou mi spadla z ramen asi tunová cihla. Je to pravda, pokud děláš milion věcí a víš, že ani jednu z nich nemůžeš dotáhnout do konce tak, jak chceš - soustřeď se jen na jednu věc, ty ostatní už prostě nějak počkají.
Život když chce, dokáže kopad do zad opravdovou silou.
Například z mého života - připravuju maturiťák, dělám autoškolu, do toho se připravuju na přijímačky na VŠ, jenže taky budu maturovat (85 otázek), příští pondělí mám obhajoby ročníkové práce a do toho chci být s klukem, se kterým mi to očividně někdo nepřeje - znáš to Smějící se
Každopádně, jsem si z celého mého úžasného seznamu, díky ktetému nemůžu v noci spát, vybrala jen tu věc, na kterou se chci soustředit na 100%.

Udělej to taky, pokud tě něco tíží a víš, že nejsi spokojená, ZMĚŇ TO, nic není tak jednoduché jako je změna, pokud teda chceš a věříš si. :) žijeme jen jednou, tak proč ne pořádně? Život nám možná někdo předurčil a možná taky ne, ale všechno dopadne tak, jak to bude nejlepší a když nám něco nevýjde, tak nám zkrátka vyjde něco jiného :) tak jdi a ŽIJ! Neohlížet se a jít dál !



ten, kdo můj blog zná aspoň trošinku ví, že to slouží spíš jako deník, kam si 'ukládám' pocity, starosti a vše ostatní, co se mě týká a potřebuju se vypsat. nevím, zda ten článek dá něco tobě, ale rozhodně dá něco mně. tak díky za pozornost, K.