Yesterday is a history, tomorrow is a mystery.
 Dnešní svět zapomíná oceňovat výjimečnost.

 

Duben 2015

Be free and hapyy.

28. dubna 2015 v 14:30 | Katerine. |  Diary..
Štěstí. Každý si pod tímhle pojmem představí něco jiného. Nejvíce se setkávám s názorem, že aby byl člověk šťastný potřebuje lásku. Potřebuje někoho, kdo mu to štěstí bude schopný dopřát.
Dřív jsme si to myslela taky, měla jsem za to, že štěstím mě naplní až člověk, který mě bude mít rád, milovat, díky komu to štěstí konečně poznám. Snažila jsem se toho člověka najít strašně moc. Ano, potkala jsem spoustu kluků, někteří mě naplňovali tím pocitem a jiní naopak vůbec. Tak moc jsme se snažila to štěstí najít v jiném člověku až jsem zapomněla na to hlavní. Být spokojená a šťasná jen sama se sebou. Víc jsme se bála toho, že mi ten člověk, který mě tímhle pocitem naplňoval, mi ten pocit zase vezme, než jsme se zabývala tím člověkem.
Nedávno jsem si připomněla, že ano, někdo jiný nám tenhle pocit dá, ale než to bude moct udělat on, budu to muset udělat já sama, najít to jen sama pro sebe - v sobě. Abychom mohli být šťastní s někým jiným, potřebujeme poznat, štěstí jen v nás, být šťastní sami.
Nedávno mi z života odešel člověk, kterého jsem měla svým způsobem ráda, myslela jsem, že mě dělá šťasnou, jenže po jeho odchodu jsem pochopila, že jsme mnohem šťastnější bez něj než s ním a byla jsme mnohem raději, když mi z života odešel.

Člověk nepotřebuje jinou osobu, nejdůležitější jsme totiž jen mi sami. Naplňuje mě ten pocit, jsem šťastná a nepotřebuju k tomu lásku. Láska je samozřejmě důležitá, ale až přijde ten správný čas. Teď jsem opravdu šťastná - sama. Co mě naplňuje? Uvědomila jsem si svoje priority, svoje sny, co je pro mě opravdu důležité.
Každý člověk potřebuje být naplněn, ale sám.
Jsem šťastná sama za sebe a je to ten nejlepší pocit, který jsem poznala. Trvalo mi to zjistit asi jen asi 18 let Úžasný. Jsem sama a i když je možná okolo mě každý zamilovaný, nemám ten pocit, že to potřebuju taky. Poslední dobou, dělám věci, které mě opravdu baví, ne ty, o kterých si myslí ostatní, že by mě mohly bavit, trávím čas s lidmi, které zbožňuju a vím, že tohle je to, co jsme opravdu chtěla. Nepotřebudu někoho jiného, aby mi dával ten zvláštní pocit.

Štěstí je hrozně pomíjivé a vím, že jednou asi najdu osobu, kterou budu opravdu milovat, ale teď ještě ne. Uvědomila jsem si, že jsem nejspokojenější sama a je to hrozně úžasný pocit, že mě nedrží nikdo jiný, všechno závisí jen na mně, nikdo mě nedrží a můžu se rozhodovat jen sama za sebe a to je moje štěstí.
Až ti někdo bude cpát něco v tom smyslu, že už bys vážně měla někoho potkat, že musíš, jinak nebudeš šťastná - zeptej se sama sebe, jestli to opravdu potřebuješ nebo jestli jsi šťastná taková, jaká jsi.


Dřív než to začalo, to skončilo.

21. dubna 2015 v 20:28 | Katerine. - povídám si sama pro sebe. |  Diary..
Tohle místo má jednu obrovskou výhodu - je jen a jen moje! Nikdo mi tady do ničeho nemluví a o všem si rozhoduji svobodně sama. Je to hrozně osvobozující. Miluju to tu, jelikož sem chodí jen pár lidí, je to něco jako místečko, kam se člověk uchýlí, když neví kudy kam. Možná, aby si připomenul, že existuje jedna holka, co má taky trable, že člověk nikdy na nic není sám.
A tím, že se v osobním životě moc nesvěřuji, tohle je přesně to pravé ořechové.
Dlouho jsem už nic nenapsala, kdo sleduje moji stránku mě asi trochu zná, ví několik mých příběhů, co mě potkalo, chci napsat další.
Doufám, že to tu nebude číst žádný můj dobrý kamarád a pokud ano, velice se ti omlouvám, že jsem ti o tomhle nikdy neřekla a že si nic nevěděl, ale pokud jsi můj přítel víš, že svoje bitvy svádím sama pro sebe.
A ano, ti, kteří již dlouho nečetli o mých trablech s láskou - tohle je ta výjimečná chvíle, opět se vypíšu (a tak uvolním svou mysl) z toho, co mě potkalo.

Je to asi 3 měsíce, co jsem něco (nevím jak to přesně definovat - asi velice blízké přátelství) ukončila s jedním klukem, nebudu to tu rozvádět, asi jen to, že jsme to spolu táhli netáhli víc jak rok a zkrátka jsem se rozhodla, že už to je dost dlouhá doba na to, abych s tím sekla, no nic.
Na oslavu toho správného konce, jsem to samozřejmě jela oslavit na jednu párty, za doprovodu mých opravdu skvělých přátel, kteří mě podporovali v oslavování víc než jsem chtěla :D. Každopádně jsem se tam seznámila s jedním klukem - M. M - jako malý (výškou), ale moc hezký! O tom asi svědčilo i to, že se opravdu moc líbil mému kamarádovi, bez něj bych si ho totiž ani nevšimla.
No, zkrátka M. mě pozval na pití, potom následovala první pusa, polibek a zbytek společného večera, kdy jsme se seznamovali s panáky v ruce. A tímhle to asi začalo.
Ten večer si ode mě vzal číslo a příští den napsal. Pozval mě na rande, než jsme se opět viděli, psali jsme si, začínal se mi celkem líbit, nevím jak ho přesně popsat, zkrátka byl milý.
Po nějaké té době, jsme spolu jeli do kina, ten film byl fakt úžasnej. Každopádně během filmu jsem dělali takový ty věci jako držení za ruce, ale víc než tomu, jsem se věnovala těm výborným bombónům, co nám koupil!!!! fakt byly výtečný :D. ale nejden oni, i M. byl. Byl hodný, milý, rozuměli jsme si, v hodně věcech byl dost stejný a ke všemu krásně líbal!
Po tomhle jsme se začali vídat, nijak moc, za ty 2 měsíce jsme se viděli asi tak 5x? Každopádně jsme spolu jezdili po restauracích, ale to nebylo to hlavní, první, co mě ohromilo bylo to, když mi začal vyprávět, jak to má s holkama. Ano, týden má 7 dní a on těch holek zvládne 9, na to, kolik mu bylo, bych odhadovala, že už tak vojel snad celou prahu, bylo to neskutečný, nestačila jsem zírat. Ale podle jeho slov: ''To nejhorší si lidé mají říkat na začátku.'' Dobře, dobře asi ano, ale možná ne v takovém množství, hm?
Každopádně byl hodný, psal mi ty věci o tom, že jsem dokonalá, že na mě myslí, že se mu se mnou líbí a bla bla. Jenže na druhou stranu se začala ukazovat jeho povaha - nedochvilný, panovačný, co slíbil, to nedodržel, flegmatik, ale zároveň inteligentní a taky neuvěřitelně chytrý a vynalézavý. O jeho vynalézavosti si ještě povíme.

Ale snažil se, psal, ozýval se první, volal, napsal jen tak, plánoval, co budeme dělat. Vždy, když jsme se viděli, bylo na něm zase něco nového, jiného, měl tolik zájmů, že bych to nespočítala ani na prstech jedné ruky. Opravdu jsem byla až neuvěřitelně naivní. Z ničeho nic se neozval, po těch jeho sladkých slovech, té snaze, těch peněz, které za mě utratil (nikdo se ho neprosil!), po tom, kdy se mnou trávil celkem dost času nic. Ano, opět jsme s zněm mámila co se stalo. Kam se podělo to jeho...vezmu tě k rodičům, až budeme spolu, kdy mě seznámíš s přáteli?..NIC. Nebudeme si nic říkat, čekala jsem to, jen ne takhle. Myslela jsem, že když je zastáncem upřímnosti, řekne věci na rovinu, omyl! Prostě se najednou neozval, mámila jsem to z něj asi dva týdny. Proboha, tohle mě vážně tak uráží, fakt mě urazí mnohem víc, když kluk neumí být upřímný mnohem víc, než kdyby mi řekl, že jsem kráva a že už ho to prostě přestalo bavit, doslova.

Dobrá, tak jsem to z něj vytáhla, poděkovala jsem mu a tak skončily naše 2 měsíce. No, a pak si mě najednou vymazal z přátel, bylo to celkem k smíchu. Chápu, nebyli jsme kamarádi, ale i tak se mi to zdálo celkem přehnané, měla jsem sto chutí mu napsat - jo, zvláštní, vždyť jsem tak dokonalá a máš mě přece tolik rád. :) opravdu kluci, občas mám chuť vám zatleskat, nevím jestli za tu debilitu a zbabělost anebo za to, jak výborně jste to zahráli, fakt se občas nestačím divit.
Až těch zjišťuji, jak jsem M. neznala, vůbec. A celkem dost mě do zadku nakopala moje naivita, přece jen, věděla jsem, že nejsem jediná, opravdu jsem nevěřila na to, že když je kluk zvyklý mít jednu za druhou, že ho to najednou ze dne na den přestane bavit, ale že to jen tak ve velkém? to jsem opravdu netušila. Podle toho, jak jsme to s kamarádkou rozebíral, jsem nebyla a nejsem jediná. Ale nazazlívám mu to. Pořád to nebyl Petr, sice jsme ho měla ráda, ale zase ne tolik, aby mě to nějak naštvalo, vlastně mě to spíš víc potěšilo, že to takhle skončilo, jelikož jsem sama poznávala, že on asi není to pravý, jen jsem možná chtěla, aby byl.

Za ty dva měsíce mi dal ale úžasných pár zážitku a co víc, opět mi dal i něco dalšího do života - zkušenost. Pochopila jsem, že asi ještě nejsem moc připravená a jak jde vidět, že mi to ani nejde. Nevím, jestli jsme opravdu byla tak naivní, nebo jsem jen naivní být chtěla, každopádně fakt díky M.
Strašně jsem se bála toho, že jsem do něj nějak udělaná, že se mi o něm bude zdát, že na něj budu pořád myslet, že mu budu chtít napsat, jako to bylo s Petrem, ale ono nic. Myslím si, že on měl do mého života vstoupit a připomenout mi, co doopravdy chci a že když má kluk sladký úsměv a hezký auto, není to to pravý. :)

Každopádně je teď M. nevím kde, asi s nějakou tou jeho holkou? předpokládám, ale přeji mu jen to nejlepší. A pokud tohle čteš, uvědom si, že pokud tě kluk najednou nechá a neumí ti říct proč, nech ho jít, protože:

Každý člověk nám přichází do života z nějakého důvodu, někdo nám přináší štěstí a někdo jen zkušenost, někdo nám v životě zůstane a někdo má prostě odejít, ne každý je pro nás ten pravý.

Tenhle můj mě rozhodně něco naučil a přinesl zkušenost. A aspoň si nemusím lámat hlavu s tím, že je o něco menší :(:D
Je to necelý měsíc a cítím se mnohem líp, líp předtím než přišel a mnohem líp než když tu byl.

Díky za pozornost, K.