Yesterday is a history, tomorrow is a mystery.
 Dnešní svět zapomíná oceňovat výjimečnost.

 

Květen 2015

Štěstí si pro tebe přijde samo.

9. května 2015 v 0:09 | Katerine. |  Diary..
Naše životy mají zvláštní spád - chceme se podobat někomu jinému, být stejný jako on, dělat podobné nebo stejné věci, bavit se s těmi samými lidmi a mít ty samé zážitky. Občas jen proto, abychom si nepřipadali sami, abychom si připadali začlenění, s někým, kdo při nás bude vždy stát. Bojíme se samoty. Závidíme. Život druhých nám přijde mnohdy lepší než náš, vždy se tam najde něco lepšího, prostředí, škola, kluci, kamarádi, je úplně jedno o co jde, ale je to tím, že se nám náš život nezdá dokonalý, že v něm něco nebo někdo chybí.
Mám úžasnou kamarádku, která je vždy obklopena lidmi, stále je někde s někým, stále někde lítá a poznává nové lidi, občas chci být jako ona. Začala jsem se bavi s těmi samýma lidma, dělat stejná gesta, ba dokonce používat ty samá slova a hlášky a co je na tom nejzváštnější? Vůbec jsem si toho nevšimla. Všimla jsem si toho náhodou, když jsem pronesla její větu stejným hlasem, přišla jsem si fakt divně. A co víc, z jejich přátel se stali přátelé mí. Z některých lásky, úlety, z jiných přátelé na celý život, její život mě tam moc ohromil, že jsem se začlenila a ani jsem si nevšimla, co to se mnou udělalo. Byl to zvláštní pocit, přišlo mi, že jsem na chvíli byla jí. Pak jsem se ale vrátila, protože ono hrát si na někoho jiného, není občas to pravé ořechové, jelikož máte svoje vlastní kamarády, rodinu a ostatní známé a to vás právě dělá to, kým jste. Občas útéct je na chvíli přínosné, ale utíkat se nedá pořád, že?
Moje nejlepší kamarádka má úžasnýho kluka, za tu dobu, co se známe měla asi 4? Tohle je její nejnovější, jsou spolu asi půl roku a poslední dobou ji vůbec nepoznávám - v dobrém slova smyslu. Září, je zamilovaná až po uši, vyzařuje z ní až neskutečný štěstí, můžu říct, že jsem ji takhle asi ještě neviděla. A co víc, ten kluk je skvělý, takový ten z jejích představ, vysněný. Má vše, co si kdy přála, chová se skvěle, zkrátka vyhovuje ve všech směrech. Nikdy bych to nepřiznala, ale občas jim závidím, to jejich štěstí, je zvláštní pozorovat něco tak úžasnýho, kór když to člověk ještě nikdy nezažil. Často jsem se vymlouvala, že já kluka nechci, že nechci marnit čas, ale když vidím je dva, je to zase něco jiného.
Bože, životem mi prošlo už vážně celkem dost kluků, první láska a bla bla, ale ani jeden z nich mi nedal takový pocit štěstí, jako vidím na nich dvou. Vážně občas závidím, víc než bych si přála - ale jí to samozřejmě nikdy neřeknu, z prostého důvodu, jsem tím, kým jsem a nezměním se.
Nedávno jsem si ale uvědomila, že to, koukat se na ně mi stačí. Závidím v tom dobrém, i když to občas nabere špatný směr, hodně rychle se uklidním. To, co mají oni chci samozřejmě taky, kdo by nechtěl, jde jen o to, že jsem si víc než jistá, že ještě nenašel můj čas. Asi to může znít divně, ale cítím to tak. Potřebuju se nejdřív začít mít ráda, abych mohla dovolit, aby mě měl rád někdo jiný, a hlavně abych měla já ráda zase já, v tom pravém svola smyslu. Vím, že jednou přijde ta správná osoba a já budu šťastná, ale teď je na to ještě zatraceně brzy, nikdy jsem si asi nebyla tak jistější. Je to zvláštní, rozhodnutí jsou sakra těžká věc a přijmout je je snad ještě horší, přecejen každé rozhodnutí vám nějakým způsobem změní život, teď už jde jen o to, jestli k lepšímu nebo horšímu.

Vím, že až kamarádku a jejím klukem uvidím, asi se ve mně probudí ty ''žárlivkovské'' pocity, ale teď jsem si jistější než kdy dřív, že každý dostane svoje štěstí:

štěstí nepřijde tehdy, když ho budeš chtít, potřebovat, snít a toužit po něm ani když si ho budeš sebevíc přát.

štěstí přijde v ten moment, kdy ně něj budeš připravená/ý a jistá/ý tím, že si ho zasloužíš.

A já zkrátka jen vím, že si ho v tuhle chvíli ještě nezasloužím, asi na něj ještě nejsem ani připravená. Potřebuju se smířit sama se sebou. Je to celkem očistec.
Každopádně, životy jiných vám mohou občas připadat přitažlivější, úžasnější nebo dokonalejší, ale nezapomeňte, že každý má svoje problémy. Nic není tak růžové, jak se na první pohled může zdá a nic není ani tak lehké. Pokud chceš mít nějakým způsobem podobný život jako nějaký tvůj blízký, tak se podle toho zařiď, jen to udělej se svými přáteli, ne jeho. Ale vždy udělej šťastnou sama sebe, ne nějakou tvou představuj o tobě. Občas nemusíš být uprostřed davu tvých přátel, aby sis nepřipadala opuštěná nebo sama, mnohdy stačí rodina nebo 1 člověk, který je pro tebe ten nejdůležitější.
Najdi si svoje štěstí, ale buď trpělivá, protože ono přide až ve chvíli, kdy na něj budeš připravená a budeš vědět, že ho můžeš přijmout, protože si ho zasloužíš. Protože štěstí si tě najde samo v tu nejsprávnější chvíli.

nesnáším to slovo na ž., takže jsem ho musela zrochu zdeformovat a vzniklo tohle - ''žárlivkovské'', bohatě stačí, že jsem ho v článku zmínila jednou nebo dvakrát, fuj!
díky za přečtení, K.